J. Zimola pro Týden: V politice musíte znát svou sílu

zimola-01_1.jpg

Sociální demokracie není zachráněná, na každé schůzi jejího vedení hrozí, že projde něco nečekaného, říká první místopředseda ČSSD JIŘÍ ZIMOLA. Hlavním úspěchem je podle něho vstup do vlády, pokud se ale potvrdí, že premiér Andrej Babiš porušil zákon, musí v politice skončit.

* Na mimořádném sjezdu ČSSD v únoru jste si sundal růžové brýle a slíbil, že stranu zachráníte. Zlepšila se situace?
Kdybych řekl, že se to zlepšilo, tak bych vám přece lhal. Bohužel nejsem přesvědčen, že je strana zachráněna. Jediný dobrý krok bylo otevření debaty o vstupu do vlády a podařilo se zaktivizovat členskou základnu, která se po letech mohla něčeho zúčastnit a rozhodovat. Na to jsem pyšný. Na druhou stranu se obraz ČSSD v očích veřejnosti příliš zlepšovat nedaří. Vidím tápající sociální demokracii, stranu nehovořící jedním jazykem. Pár nových lidí stojí proti většině v předsednictvu a ústředním výkonném výboru. Tam jsou ještě stále někteří věrní sobotkovci, navolení na sjezdu v březnu 2017.

* Na druhou stranu se od června nesešlo předsednictvo. Nebojíte se s předsedou Janem Hamáčkem, že ostatní členy vedení nemáte pod kontrolou? Že by mohli schválit něco proti vaší vůli?
Červencové setkání se nekonalo, protože by se nesešlo dost lidí. Na druhou stranu poctivě říkám, že být předsedou, také bych se tohle předsednictvo nesnažil svolávat příliš často. Na každé schůzi totiž hrozí, že projdou neočekávané věci. Například v květnu se sice velmi těsně podařilo odhlasovat návrat k jednání o vládě, ale předsednictvo si vymínilo, že bude schvalovat i konkrétní kandidáty na ministry, místo aby to nechalo tradičně na předsedovi strany. A také se to vymstilo, protože jednání o obsazení ministerstva zahraničí je pořád v patu, kandidátem je stále Miroslav Poche, kterého nechtějí prezident ani premiér, a Jan Hamáček s tím nemůže nic dělat. Je na čase otevřít debatu o novém kandidátovi.

* Hovoří se už ve vedení o jiných kandidátech?
V tomto případě jsme o tom zatím nemluvili. V křesle ministra zahraničí bych rád viděl člověka, který naváže na zlaté časy české diplomacie, profesionála a osobnost se širokým rozhledem, jako byl Edvard Beneš nebo později Jiří Dienstbier starší. V posledních dvaceti letech takovou personu postrádám, rozhodně jí není Miroslav Poche. To je spíš kariérní úředník, který asi rozumí spotřebitelskému právu, jež se naučil v europarlamentu, a mohl by být třeba ředitel nějaké sekce na ministerstvu. Ale rozhodně to není člověk s vizí, kam vést zahraniční politiku této země a jak má tento svět vypadat za deset let.

* Není to tím, že Poche je pro vás moc „pravdoláskařský"?
To nemá s láskou a už vůbec ne s pravdou nic společného.

* Je možné, aby v systému, kde zahraniční politiku řídí prezident a premiér, mohl být tvůrcem směřování diplomacie ministr zahraničí z malé koaliční strany?
Právě proto to musí být osobnost, která si zahraniční politiku nenechá od prezidenta a premiéra vzít! Jak Babiš, tak Zeman jsou silní hráči, predátoři, kteří okamžitě využijí slabosti a zaberou prostor, jenž se uvolní. Nechápu, proč je v Česku ministerstvo zahraničí tak opomíjeno, když všude jinde je to nejvýznamnější post po předsedovi vlády. Vždyť je to silné ministerstvo!

* Asi rozdává málo peněz, ne?
Tady ale vidíte zvrácenost celého politického vnímání, když je žádanější ministerstvo pro místní rozvoj než diplomacie. Tím přece jako Češi rezignujeme na to, že něco ve světě ovlivníme! Pak si nemůžeme stěžovat, že nic neprosadíme a musíme se podvolit ostatním.

* Jak je možné, že ČSSD se stočtyřicetiletou tradicí nedokáže do čela ministerstva zahraničí najít silnou osobnost?
My je máme, ale teď to prosím berte jen jako subjektivní názor. Zmínil jsem před časem Hynka Kmoníčka, je to jeden z našich nejschopnějších diplomatů. Nebo Jana Kohouta, kterého sice někdo považuje pouze za kariérního diplomata, ale já si to nemyslím a vím, jak schopná je to osobnost. Respektovaný bývalý ministr zahraničí s obrovským rozhledem.

* Kohout ani Kmoníček nejsou jména, která si automaticky spojíte s ČSSD. Kohout už není ani ve straně. Jak je možné, že v Lidovém domě není fronta expertů na zahraničí, kteří by se toužili stát ministrem zahraničí? Vlastně nemáte straníka ani na zemědělství, Toman je spojen spíše s Hradem…
V posledních letech jsme prošli personální genocidou, úspěšní lidé byli eliminováni, nefungovalo odborné zázemí. Ale troufnu si oponovat, zda má být ministr hned spojen se stranou. Podívejte se na ANO, kde je ministrů z ANO minimum, ale všichni přece makají za ANO, třeba dříve Karla Šlechtová nebo dnes ministři Ťok či Nováková.

* Oproti Hamáčkovi jste často vstřícnější k Hradu nebo k Babišovi. Tím předsedovi půdu moc nezpevňujete.
V politice musíte znát svou sílu. Jestli jsem se v křesle starosty nebo hejtmana něco naučil, tak především citlivě vnímat reakce lidí. Strana se sedmi procenty hlasů má být vděčná za to, že s ní vítěz vůbec jedná, a má reagovat s pokorou. Je jedno, jestli máte čtyři, nebo šest křesel, důležité je nebýt pak ve vládě za onuci a nenechat sebou zametat.

* Teď máte ve vládě stejně jen čtyři ministry…
Já si někdy nejsem úplně jist, kolik jich máme, jeden čas chodil na vládu jen Jan Hamáček s Miroslavem Tomanem, to když měl Antonín Staněk dovolenou a Petr Krčál nebyl ministr. Přeji si, abychom měli pět ministrů, žádného dvojministra a aby všichni chodili na vládu.

* Proč jste do vlády nešel vy? Bál jste se? Diplomku máte v pořádku?
Diplomovou práci jsem odevzdal v roce 1994, její téma bylo Národní jednota pošumavská, to přede mnou nikdo nezpracoval, takže opisovat nebylo kde. Navíc tehdy jsem to psal na editoru t602 a internet byl v plenkách. Tady je to, doufám, vše v pořádku, i když jsem po posledních událostech pátral v paměti, jestli jsem všechno správně ocitoval (smích). Ale vážně. Vedli jsme o tom s Honzou Hamáčkem dlouhou debatu. Chtěl být ve vládě a jako předseda tam být má. Současně jsme nechtěli opakovat chyby předchozího vedení. Chci mít čas na naše tajemníky, setkávat se se členy, mluvit s nimi. Nechci Janu Hamáčkovi stranu sebrat, jak to někdo účelově interpretuje.

* Nepočkáte si do roku 2021 na jarní sjezd, kde pak Hamáčka zdevastovaného pobytem v Babišově kabinetu „sestřelíte"? Následně byste mohl jít do sněmovních voleb jako čerstvá krev a napravit chyby bývalého předsedy.
To je přesně uvažování lidí, kteří mají politiku rozškatulkovanou jen na mocenské spory a berou ji jako, promiňte mi ten výraz, svinstvo. S Hamáčkem tu káru společně táhneme už půl roku a tak trochu jsme si v tom boji za záchranu zbyli, ale podle mého názoru to můžeme dokázat. Začněme tím, aby ČSSD mluvila jedním hlasem.

* Na jedné straně je ve vedení proruský poslanec Foldyna a na druhé liberální pardubický hejtman Netolický. Jak je chcete sjednotit?
Strana má znít jednotně, ale ne jako podle šablony. Jsme demokratická strana a jisté názorové rozpětí vidím spíš jako výhodu. Jarda Foldyna dokáže oslovit jiný typ voličů než Martin Netolický, ale oba jsou nezpochybnitelní sociální demokraté. Vzpomeňte si na ideové rozkročení ČSSD za Miloše Zemana, který se stal předsedou strany v roce 1993 a začal pomalu integrovat malé strany a skupiny do sociální demokracie. Přitáhli jsme politiky z Občanského hnutí, od národních socialistů a dalších. Sobotka se pak snažil ČSSD zúžit pouze na stranu městských liberálů a Pirátů, což byla fatální chyba.

* Hnutí ANO uspělo i na úkor ČSSD, když voliče přesvědčilo, že na rozdíl od tradičních stran zamete s korupcí a přihráváním kšeftů. Transparency International zveřejnila analýzu, podle níž Andrej Babiš porušil zákon, protože dál ovládá své firmy. Pokud se to prokáže, jak by se měl premiér zachovat? Odstoupit?
Jsem rezervovaný k tomu, co říká například Transparency International a další protikorupční platformy, sami mají dost másla na hlavě. O některých lidech, kteří sedí například v Národním fondu proti korupci, nemám vůbec žádné iluze.

* Vy sám máte na krku kauzu rekreační chalupy na Lipně, kvůli které jste přišel o post hejtmana i místo na kandidátce do sněmovny…
Vidíte, případ zdaleka nedosahující významu kauz Andreje Babiše, a přesto se to mým protivníkům podařilo rozvířit. Ctil jsem princip presumpce viny, odstoupil jsem a očistil se, protože policie konstatovala, že se žádný trestný čin nestal.

* Tak vidíte, proč nechcete totéž od Babiše?
Vím, jak jednoduché je podobnou kauzu rozehrát a poškodit nevinného. Je to opravdu nebezpečný trend. V tom se stavím na stranu Andreje Babiše, pokud nebude alespoň prvoinstančně odsouzen, je nutné považovat ho za nevinného. Nechci nechat zvítězit ty, kteří volí metodu trestních oznámení. Politik má vyhrávat ve volbách, ne v soudních síních.

* A když se potvrdí, že Babiš porušil zákon?
Tak to znamená jeho konec v české politice. Ale ne na základě výkřiků pana Davida Ondráčky (ředitel české pobočky Transparency International, pozn. red.) – v civilizované zemi to nejdříve musí potvrdit soud.

* Hnutí ANO nemá jen Andreje Babiše, o prázdninách se smutně proslavila i středočeská hejtmanka Jaroslava Jermanová Pokorná, která měla dvě služební auta a jedno používal její manžel. Po mediálním tlaku se nakonec druhého služebního vozu vzdala a její manžel prohlásil, že už se „nedotkne žádného předmětu Středočeského kraje. Kromě své manželky". Když jste byl hejtman, také jste manželce půjčoval služební auto?
Používal jsem jen jedno s řidičem nebo jsem také jezdil vlastním. Nechci být na kolegyni Jermanovou přísný, možná, že to auto její manžel používal podle schválených předpisů. Je to však nemravné.

* Původním povoláním jste učitel, proč jste šel do politiky?
Nechtěl jsem, ale tak nějak se to stalo. Po vojně v roce 1995 jsem začal učit a moc mě to bavilo. Po třech letech jsem byl asi u rodičů oblíbený, a tak za mnou v roce 1998 přišli z ČSSD, jestli bych se nechal napsat na kandidátku. Vůbec jsem nepočítal s tím, že to vyjde. Vyšlo to.

* Když vás lidé potkají, nepřejdou zhnuseni ze setkání s politikem na druhý chodník?
Vůbec ne, u nás v Nové Bystřici je svět naštěstí ještě normální. Netvrdím, že tam mám jen kamarády, ale myslím, že si lidé naší práce váží. Hodně z nich za mnou pořád chodí a říká, jak se Bystřice za ta léta proměnila.

* Jaké to je být hejtmanem? Je s tím spojeno nějaké uspokojení, ukojená mužská ješitnost nebo touha po moci, po zviditelnění?
Chlap, který říká, že není ješitný, je ješitný dvakrát tolik. Přesto tvrdím, že mi o sebeuspokojení nešlo. Vždy jsem chtěl konkrétní výsledky a byl jsem rád, když se něco povedlo, ať na radnici, nebo na kraji. Byl jsem hrdý, že se o Nové Bystřici začalo mluvit jako o turistickém ráji – ve srovnání s blízkými městy a vesnicemi se stejným osudem, které se s minulostí dodnes zcela nevypořádaly.

* Jako místopředseda vládní strany a známý hejtman jste svého druhu celebrita, zajímají se o vás média, lidé vás poznávají. Baví vás to?
Jsem spíš introvert, a tak to radši nevnímám. Moje žena je na to citlivější a říká mi, jak se za námi lidé otáčejí. Pokud chcete být úspěšný politik, musíte v lidech vyvolávat nějaké emoce, ať kladné, nebo záporné. Pořád je lepší, když lidi štvete, než když si vás nevšimnou. Vaše existence je alespoň může donutit přemýšlet. Z hejtmanů jsem míval nejmenší procento těch, kterým jsem byl lhostejný. To byl Sobotkův problém na rozdíl od Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka nebo třeba Davida Ratha. Ty také mají lidé buď rádi, nebo je nenávidí, nic mezi tím. České politice chybějí osobnosti, které vyvolávají emoce a nejsou občanům lhostejné. Podívejte se na Babiše nebo Zemana – ať si o nich myslíte cokoli, jejich úspěch je v tom, že na ně lidé reagují a mají na ně názor.

* A co váš nový předseda Jan Hamáček, vzbuzuje emoce?
Ve vlastním zájmu by se o to měl snažit. A musím říct, že mě v tomto ohledu docela překvapuje, protože dokáže být rozhodný, přestože nikdy neměl exekutivní funkci a v parlamentu musel působit spíš konsenzuálně. V čele ČSSD i dvou ministerstev dokazuje, že není tak nenápadný, jak by si někdo mohl myslet. Není moc věcí, které bych mu mohl vytknout.

 

Zdroj: Týden, 20. srpna 2018

Blogy