Kandidát na předsedu ČSSD Jiří Zimola členské základně

zimola-clenske-zakladne.jpg

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

několik let jsme na různých stranických fórech slyšeli, jak je sociální demokracie konečně sjednocená, jak je ve vládě při prosazování svého programu úspěšná, lidé že nás mají rádi, a proto nás čekají s naším názorově monolitickým vedením báječná léta plná politických úspěchů. Nerozhodl jsem se kandidovat na předsedu ČSSD, abych vám i já takhle lhal. Naše strana je ve stadiu klinické smrti. Oněch 7,3 % je nejhorší volební výsledek ČSSD v novodobé historii České republiky.

Co bylo příčinou takového pádu? Bezprostředně po volbách se objevila řada názorů, s nimiž bylo možno souhlasit, ale chyběla zobecňující analýza opírající se ve svých závěrech o tvrdá statistická data. Jsem rád, že se po našich výzvách nakonec v polovině ledna v nekrácené podobě objevila na webových stránkách ČSSD a potvrdila tak mnohá dříve vyslovovaná stanoviska řadových členů strany. Jsem rád, že mnozí členové strany také využili možnost otevřeně říct své názory v rámci neformální diskusní platformy Zachraňme ČSSD (www.zachranmecssd.cz). Tu jsme s kolegy založili, abychom umožnili straníkům prezentovat své názory na budoucnost strany i jinak než diskusemi na sociálních sítích pod škodolibým dohledem nám nepřejících médií.

ČSSD a její politické vedení se v posledních letech dopustily řady závažných chyb. Jen namátkou – policejní reorganizace ÚOOZ, demise-nedemise premiéra Sobotky a následné vytvoření „triumvirátu“ vedoucího ČSSD do voleb, nepochopitelně zpackané memorandum k těžbě lithia, podepsané ministrem průmyslu za ČSSD krátce před volbami, nebo širší veřejností nepochopené sociální experimenty typu inkluze ve školství či záměr zákona o sociálním bydlení. Každá z těchto hrubých politických chyb nás stála cenná procenta hlasů a odliv našich voličů k jiným stranám či hnutím. Když se k tomu přidala nemastná neslaná předvolební kampaň, jejímž hlavním mottem po čtyřech letech naší vlády bylo „Konec levné práci“, byli jsme už jenom směšní. To je to nejhorší, co se může politikovi stát. 

Následující týdny a měsíce rozhodnou o tom, jestli se ČSSD podaří uzdravit a jestli nás voliči znovu začnou brát vážně. Ruku na srdce, od říjnových voleb jsme tomu moc naproti nešli. Vyzýváme se k rezignacím a reflexím, obviňujeme se navzájem, obviňujeme voliče, kteří údajně nepochopili dobro, co jsme jim přinášeli. Namísto všude jinde normálního chlapského přiznání elementární politické odpovědnosti se vedení strany kroutí jako žížaly v krabičce. Chvíli míříme nesmlouvavě do opozice a za pár dnů už zase připouštíme koaliční vládu. K zásadním tématům, která zajímají normální lidi, se nevyjadřujeme. Radši se dál sebepoškozujeme a mílovými kroky míříme k tomu, aby nás nějaký doktor milostivě odpojil od přístrojů a poslal do nenávratna.

Tohle prostě musí skončit a sjezd v Hradci Králové je pro to ideální (a poslední) příležitostí! Před námi jsou komunální volby, a pokud nevyšleme voličům vzkaz, proč je dobré volit kandidáty ČSSD, ztratíme to nejcennější zázemí, kterým se naše strana vždy pyšnila. Ztratíme starosty, místostarosty a členy zastupitelstev, kteří jsou každodennímu životu obyvatel nejblíže a musí na něj umět správně reagovat. Přijdeme o možnost spoluvytvářet naše domovy a podílet se na dalším rozvoji našich měst a obcí. Zmizíme z povědomí lidí jako ti, kteří chápou problémy lidí a umí je řešit!

Vím, o čem mluvím. Deset let jsem byl starostou Nové Bystřice, malého města na česko-rakouských hranicích. Naučil jsem se komunální problematiku a o tom, že jsem to snad nedělal tak špatně, svědčí skutečnost, že jsme pod mým vedením opakovaně volby vyhrávali a dodnes ČSSD u nás v jakýchkoli volbách bezpečně vyhrává. Možná díky výsledkům práce, možná díky schopnosti se dohodnout a získat tak pro ČSSD maximum jsem poté osm let působil ve funkci hejtmana Jihočeského kraje a dokázal zde třikrát za sebou vyhrát v krajských volbách. Naposledy v roce 2016, kdy jsme bohužel byli spolu s Vysočinou jediným krajem ČR, kde ČSSD vyhrála. Protože jsem si ale dovolil upozorňovat, kam se naše strana pod bývalým vedením nepřipouštějícím odlišný názor ubírá, a kritizoval jsem tento směr, stal jsem se, jak to tak v politice bývá, terčem dehonestační kampaně. V zájmu udržení postu hejtmana pro ČSSD jsem dobrovolně funkci opustil. Co naplat, že se žádné podezření nepotvrdilo. Co naplat, že policie vyšetřování ukončila, aniž by vznesla obvinění, protože k žádnému trestnému činu nedošlo. Moje pověst utrpěla šrámy, které se léčí pomalu. Přesto jsem šťastný, že velká řada vás, členů ČSSD, mne lacině neodsoudila, ale pochopila, že jsem se stal součástí hry, jejímž jediným cílem bylo mne politicky zlikvidovat.

Obracím se nyní na vás tímto osobním dopisem, abych vás ujistil, že kopřivu mráz nespálí a já zde stojím, abych v plné síle nabídl sociální demokracii své služby. Dlužím to straně za to, že mi dala možnost potkat velkou spoustu normálních a mně lidsky blízkých lidí se srdcem na správném místě. Dlužím to své rodině, která mne v nejtěžších chvílích podporovala a trpěla spolu se mnou, když mé jméno bylo v médiích špiněno a dlouholeté výsledky mé práce pro město a kraj se zdály zapomenuté. Dlužím to obrovské spoustě lidí, kteří mi v průběhu posledních měsíců psali a na základě zkušeností se mnou mne vyzývali, abych se o místo ve vedení strany ucházel. A dlužím to zejména vám, svým spolustraníkům, kteří jste se třeba ocitli v podobné situaci a zoufali si nad nespravedlností světa. Nabízím vám svou znalost politiky „zespodu“, od obyčejných a někdy úsměvných problémů normálních lidí. Těch, kteří nás pak na základě toho, jak chceme nebo umíme jejich problémy řešit, také chodí (nebo nechodí) volit. 

Co tedy trápí naše voliče a jaká by měla být naše hlavní témata?

ČSSD by měla především dát naději mladým lidem, aby svůj život začali dostupným bydlením. Pomozme obcím ve výstavbě startovacích bytů pro mladé páry a malometrážních bytů pro seniory, kteří pak svůj původní byt mohou přenechat potřebným. Inspirujme se dobrými příklady ze zahraničí a nevymýšlejme již vymyšlené a fungující! Pomozme lidem, kteří se dostanou do dluhové pasti. Je třeba se tvrdě postavit lichvě a trestat každého, kdo žije z nemravných úroků, smluvních pokut a sankcí. Trestejme i ty, kteří neplatí výživné na své děti, a nebojme se takovým lidem exekuovat příjmy nebo brát řidičské průkazy. Protože rodič, který odmítá živit své dítě, si slušné jednání prostě nezaslouží!

Pomáhejme lidem, kteří pomoc potřebují, ale zamezme zneužívání sociálních dávek těmi, kteří pracovat mohou a na solidárním sociálním systému jen parazitují. Přihlasme se k pomoci našim rodičům, seniorům, kteří celý život poctivě pracovali a my nyní z výsledků jejich práce čerpáme. Podpořme nejen razantní navýšení důchodů, ale i rozvoj pobytových a terénních sociálních služeb, kterými ulevíme značně přetížené střední, tzv. sendvičové generaci. Ve spolupráci s odbory kultivujme pracovněprávní vztahy a přispějme k lepšímu ohodnocování pracujících. Změňme své původní představy o inkluzi ve školství nebo o zákazu kouření ve všech hospodách a dejme více možností školám a učitelům, potažmo majitelům restaurací rozhodovat si sami.

Pomozme obcím udržet na svém území základní služby pro obyvatele – poštu, malý obchod se základními potravinami, v těch trochu větších dostupnou zdravotní službu praktického lékaře, ženského lékaře nebo zubaře. Pomozme krajům udržet optimální síť veřejných nemocnic, které budou poskytovat urgentní medicínskou službu spádovému okolí.

Mysleme na lidi. Mluvme s nimi, zajímejme se o jejich životy a každodenní starosti, nevysmívejme se jejich obavám. Protože my jsme vznikli jako strana lidí práce, obyčejných lidí, nikoli těch privilegovaných, a jako takoví bychom jejich problémy měli znát!

Vážení a milí spolustraníci, v letošním roce si připomeneme 140 let od založení naší strany, nejstarší české politické strany. Pokusme se dostát odkazu našich předků a nezahrávejme si s osudem ČSSD. Naše práce, milí přátelé, má smysl, když nás povedou lidé silní charakterově i intelektově. Lidé, kterým víc než o svůj osobní prospěch půjde o prospěch strany a voličů, kteří jí věří. Lidé, kteří znají život těch „dole“, jimž bychom měli pomáhat prosazovat jejich práva.

Přeji vám šťastnou volbu našeho budoucího vedení!

obrázek

Blogy